I II III IV V VI

OTIS TAYLOR

Od Otise Taylora je nejlepší očekávat neočekávané. Jeho hudba jako fúze stylů s kořeny v syrové podobě blues hovoří naplno o problémech jako je vražda, bezdomovectví, tyranie a bezpráví. "Moje písně možná mají temné stránky, já sám ale nejsem nijak zvlášť nešťastný člověk," říká.

Taylor přitahuje protikladem charakterových vlastností, který z něj dělá jednoho z nejpřesvědčivějších umělců, kteří se v posledních letech objevili. Renomovaný časopis Guitar Player píše: "Otis Taylor je pravděpodobně nejvýznamnějším bluesovým umělcem naší doby."

Album Definition of a Circle, které vyšlo v únoru 2007 u firmy Telarc, naplňuje prohlášení časopisu Billboard, že Otis je "jeden z nejvíce novátorských, myšlenkově plodných umělců, kteří se objevili v posledních dvaceti letech." Definition of a Circle je strhující sadou dvanácti písní, která zahrnuje široký průřez emočně nabitých témat od čistě osobních až po politická, a vyniká rozličným a výjimečným obsazením jeho spoluhráčů, mezi nimiž je tentokrát i britský bluesrockový kytarista Gary Moore, bluesový harmonikář Charlie Musselwhite a džezová klavíristka Hiromi Uehara. Jako na minulých albech se přidává se svým znepokojivým hlasem a neuvěřitelnou hrou na baskytaru Otisova dcera Cassie.

Otis Mark Taylor se narodil v Chicagu v roce 1948. Poté, co byl jeho strýc zastřelen, se rodina přestěhovala do Denveru, kde se mladíkův zájem o blues dále rozvíjel. Oba jeho rodiče byli velikými hudebními fanoušky: "Byl jsem vychován ve společnosti jazzových hudebníků," líčí Taylor. "Můj táta pracoval pro železnici a znal hodně jazzových muzikantů. Byl socialista a opravdový bebopper." Matka, Sarah byla ženou s liberálními orientacemi a měla zálibu v Ettě James a Patovi Booneovi. Mladý Otis trávil hodně času ve folklorním centru v Denveru, kde si také koupil svůj první nástroj, banjo. A v tomto folklorní centru také poprvé slyšel Mississippi Johna Hurta a country blues. Učil se hrát na kytaru a harmoniku a v patnácti letech založil své první kapely - Butterscotch Fire Department Blues Band a pozdější Otis Taylor Blues Band. Jeho dalším projektem se stal T&O Short Line společně s legendárním zpěvákem a kytaristou Tommym Bolinem z Deep Purple. Následovaly kapely Stints with the 4-Nikators a Zephyr.

V roce 1977 se Taylor rozhodl dát si od hudby na čas klid. Během této přestávky si zařídil úspěšný podnik jako obchodník se starožitnostmi a také začal trénovat amatérský cyklistický tým. Tým měl i dva afroamerické jezdce a dosáhl na celostátním žebříčku čtvrtého pořadí.

Přesto se Taylor se nakonec v roce 1995 vrátil k hudbě. O dva roky později vydal album Blue Eyed Monster (Shoelace Music), které přitáhlo pozornost bluesového světa a znamenalo objev tohoto mimořádně nadaného a tvůrčího zpěváka a skladatele. V roce 1998 vzbudil pozornost albem When Negroes Walked the Earth (Shoelace Music), které je plné nelítostných textů, drsné instrumentace a stylu, který doslova hýbe vnitřnostmi. Časopis Playboy ho popsal jako "minimalistické blues ve stylu Johna Lee Hookera." Kritici a hudební fanoušci si všímali Taylorova talentu jako impulzivního vypravěče a dokonalého kytaristy.

Jestliže Taylorovy první dvě nahrávky hudebnímu světu učarovaly, deskou White African (2001, NorthernBlues Music) byli posluchači doslova uchváceni. Jedná se o Taylorovu nejupřímnější osobní výpověď o zkušenostech Afroameričanů. Vylíčil lynčování svého praděda i smrt svého strýce. Jeho texty začaly reflektovat brutalitu, odhalovanou v dějinách vztahů mezi rasami a sociální nespravedlnosti. S tímto albem Taylor nastoupil zcela novou tvůrčí cestu. Získal za něj čtyři nominace na W.C . Handy Award (jakási bluesová obdoba cen Grammy, dnes přejmenovaná na Blues Music Award) a vyhrál ocenění pro nejlepší debut nového umělce.

Sotva se album White African objevilo na pultech, Taylor začal psát další písně, které se měly objevit na albu Respect The Dead. Jeho vydání v roce 2002 z něj o rok později udělalo kandidáta na dvě Handyho ceny v kategoriích nejlepší akustický umělec a současné bluesové album. Následující rok dále boural konvence svým novým počinem Truth Is Not Fiction, vydaným tentokrát u renomované vydavatelské společnosti Telarc. Zde se Taylor ubíral vysloveně elektrickou, téměř psychedelickou, cestou, a propracoval se ke zvuku, který sám popisuje jako "trance blues" ("tranzové blues"). Hudební kritici byli opravdu uchváceni, albu se dostalo štědré chvály od USA Today, New York Times, Washington Post, NPR, a kritici jej v časopise Downbeat jej zvolili bluesovým album roku.

Velice brzy následovalo Double V - album, které znamenalo Taylorův vstup jako producenta a spolupráci s jeho dcerou Cassie, která zpívá a hraje na baskytaru. Album mu přineslo opět vítězství u kritiků v časopise Downbeat a také Rolling Stone, The New Yorker, Blender, a CNN dali této desce palec vzhůru. Nejvýznamnější pocta však přišla od čtenářů nejvýznamnějšího specializovaného časopisu Living Blues, kteří udělili Taylorovi (společně s Ettou James) titul "Nejlepší bluesový umělec" roku 2004.

Telarc vydal v létě 2005 Below the Fold, Taylorovo sedmé CD. Album je souborem stylisticky rozmanitých písní, které vycházejí z bluesového základu, ale jsou zaplavené apalačskými podtexty i psychedelickým rockem. Kritici o něm opět psali nadšeně. Downbeat dal albu čtyř hvězdičky, New Yorker pojmenoval jeho zvuk "Velvet Underground Railroad (sametové metro)" a dále prohlásil, že "může dřímat, ale nikdy zůstane tichý, a když se pohybuje, vždy směřuje k místům, která jste ještě neviděli." Na konci roku skončila deska Below the Fold na dvanácté pozici v žebříčku dvaceti nejlepších desek u Chicago Tribune.

Jako by jeho skladatelské schopnosti a znepokojivý hlas nestačily pro skvělé přijetí publika i kritiků, Taylor prokázal také svůj hráčský um dvěma za sebou jdoucími nominacemi na Blues Music Award (2005 a 2006) jako nejlepší instrumentalista v kategorii banjo.

Kromě tradičního cestování a nahrávání Taylor také propaguje blues na školách s programem Psaní blues, který vytvořil společně se svou manželkou Carol. V rámci tohoto programu navštěvují základní a střední školy po celé zemi a studentům nabízejí rady, ponaučení a informace o blues. "Vždy začnu tím, že je požádám, aby napsali, z čeho je jim smutno - strach, zklamání, ztráta, cokoliv. Je úžasné poznat některá z těchto zlatých zrnek, těchto neuvěřitelných myšlenek. Jsou to často jednoduché věty, ale tak skutečné, tak smutné, tak pravdivé, tak čisté." Pro Taylora je působení na školách příležitostí, jak se spojit s jinými a pomáhat jim nahlédnout do jejich vlastních tvůrčích myšlenek. Zjišťuje tak, že blues a schopnost sdělovat si jeho formou životní zkušenosti bude pokračovat i s další generací.

Taylor bydlí v Boulderu, Coloradu, kde žije se svou manželkou a dvěma dcerami.

Mp3: Black's Mandolin Boogie | Little Betty | Looking Over Your Fence

 

Luboš Andršt Blues Band featuring Reesie Davis

Luboš Andršt - všestranný hudebník, který čerpá svou inspiraci především z oblasti blues a jazzu. V jeho tvorbě lze však najít i vlivy hudby etnické a samozřejmě i vliv klasické hudby evropské tradice.

Luboš byl ve svých začátcích, ostatně jako mnoho jiných, postaven před dvojí volbu. Buďto jít svou vlastní cestou a zůstat umělecky nezávislý, nebo zvolit méně riskantní a výnosnější existenci v bezpečných vodách domácí pop music. Naštěstí pro své posluchače zvolil první možnost. Přestože hrát rockovou a jazzovou muziku nebylo v tehdejším totalitním systému nic lehkého, vydržel po této cestě kráčet více než 35 let a dodnes zůstává svému ideálu umělecké svobody věrný. Během této doby postupně spolupracoval s celou špičkou české jazzové i rockové scény (M. Prokop, M. Kratochvíl, J. Hrubý, J. Stivín, P. Lipa, R. Dašek, E. Viklický, M. Svoboda aj.), ale vystupoval také se zahraničními osobnostmi (Toto Blanke, Ignaz Netzer, Tonya Graves, Dana Gilespie, Tadeusz Nalepa, Paul Jones, Katie Webster, B.B.King).

V roce 1998 byl zvláštním hostem B.B.Kinga při jeho koncertu v Praze. Původně plánovaných 5 minut společného vystoupení se protáhlo na půl hodiny a bezprostředně po koncertě v rozhovoru pro mladý svět o hraní s Lubošem B.B.King řekl: "Překvapil mě obrovsky. Ale ne autenticitou bluesového feelingu, poněvadž ta byla jasná, jen co zahrál prvních pár frází. Spíš tím, jak přemýšlivě je rozvíjel, což mě hned inspirovalo k reakcím. Tak si dueta představuji! Jako vzájemný dialog. Já si s ním zahrál moc příjemně. A pokud se jemu se mnou taky nehrálo nejhůř, doufám, že najdeme příležitost, jak v tom pokračovat." Že svá slova mínil upřímně, potvrdil B.B.King v červenci 2000 ve Zlíně, kde si během jeho koncertu oba opět společně zahráli.

 V letech 2002-3 Luboš koncertuje a natáčí CD Together se skupinou "veteránů" GK Brothers Blues Band. Od roku 2003 se podílí na volné spolupráci tří kytaristů různých žánrových oblastí: Jazz Luboš Andršt, Classic Lubomír Brabec a Rock Petr Janda. Toto neobvyklé spojení je zachyceno na albu 3 guitars. V roce 2004 vydává nakladatelství Fontana Music Library jeho další CD "Blues Grooves". V roce 2006 se hráčsky i autorsky podílí na vydání alba Michala Prokopa "Poprvé naposledy" a také s ním koncertuje v jeho obnovených Framus Five.

S kapelou Luboše Adnršta se na koncertě v rámci Echo Blues Alive kromě jiných vynikajících hudebníků představí i hostující zpěvačka Reesie Davis, která o sobě říká: "Nezpívám Blues, protože by to bylo cool, ale protože potřebuju"

Luboš Andršt: Kytara, Reesie Davis: Zpěv, Zdeněk "Wimpy" Tichota: Basa, Pavel Razím: Bicí, Jan Kořínek: Hamond organ

 

JAN SPÁLENÝ a ASPM

JAN SPÁLENÝ se narodil 4. 12. 1942 na Královských Vinohradech velmi mladým múzicky založeným rodičům jako prvorozený. V dětství mizerně a nemotivovaně vrzal na housle. Po prokymácení se pubertou objevil dixieland, první bránu do světa jazzu, potažmo improvizace. Hlavně ovšem potkal celý další život milované dechové hudební nástroje.Po maturitě na jedenáctiletce pracoval jako kopáč u nádvorní party v továrně Rudý Letov.Pražskou konzervatoř studoval v létech 1964 až 1968. Hrál střídavě na trombón, tubu, barytonsaxofon, v šestapadesátém roce svého věku se začal učit hrát na kornet.V běhu let hrál dixieland, rock'n'roll, rhythm & blues, s bratrem Petrem měli kapely Hipp's a Apollobeat, hostoval v popových kapelách a hudbě, které se převážně říká vážná.

Od roku 1984 žije ASPM a pro ASPM. Celý život skládá, píše texty, aranžuje, provokuje?

Hudební režisér, dramaturg, noční vypravěč rozhlasových pohádek, něžný chlap.

Tatínek jedné z živých podob českého blues.

ASPM - Amatérské Sdružení Profesionálních Muzikantů v současné době hraje v sestavě:

Jan Spálený - piano, kornet, zpěv, Michal Gera - křídlovka, trubka, zpěv, Filip Spálený - tuba, basa, Filip Jeníček - bicí, Radek Krampl - vibrafon, Občasní hosté: Radek Pobořil - akrodeon, Rosťa Fraš - saxofon

 

Bluesberg

Olomoucký Bluesberg se už několikrát probojoval do finále Blues Aperitivu, v konečném pořadí měl ale vždycky smůlu. Až letos jej do role jednoho z postupujících na Blues Alive vystřelilo hlasování publika, které mu s velkým náskokem přiřklo první místo. Na Bluesbergu je zvlášť sympatické to, co uvádí hned v úvodu svých webových stránek: "Na začátku všeho jsme si řekli: ´Budeme hrát jenom svoje věci a budeme zpívat jenom česky.´" Kapela, navazující na tu nejlepší tradici domácího "písničkářského bluesrocku", zosobněnou třeba Vladimírem Mišíkem nebo Ivanem Hlasem, své fanoušky určitě ani tentokrát nezklame.

 

Ondřej Konrád

Ještě před závěrem 60. let začal publikovat v tehdejší čtrnáctideníkové příloze měsíčníku Melodie, k jehož kmenovým autorům patřil až do památné "normalizace" časopisu roku 1984. Následně spolupracoval úzce s magazínem Gramorevue a od roku 1990 byl jedním ze zakládajících členů redakce časopisu Rock & Pop (do roku 1993). Dále přispíval jazzovými materiály do Harmonie, dnes spolupracuje především s redakcemi Lidových a Hospodářských novin. Od poloviny devadesátých let vytvářel společně Michalem Pavlíčkem podobu relace Na Kloboučku, který česká televize natáčela takřka deset let. S Vojtěchem Lindaurem je autorem knihy "dějin" československého rocku Bigbít (2002).

Průběžně se věnuje hudbě aktivně jako hráč na foukací harmoniku, vokalista a autor. Jeho prvním profesionálním angažmá byl Blues Band Luboše Andršta s Petrem Lipou (Blues z Lipového dřeva (1984, Škrtni, co se nehodí 1986, Blues Office, 1987). Po listopadu 1989 působil např. v reformovaných Marsyas, v Binder-Konrád Blues bandu (CD 1995), nebo v kapele Šavle meče (CD 2000).

Poslední léta zúročuje bohaté zkušenosti především ve s vlastní skupině Gumbo, kombinující jazz-bluesové kořeny s rockem, funkem i folkovými prvky (debutové autorské album se právě dokončuje). Je českým reprezentantem v mezinárodním Visegrád Blues Bandu, hraje v rockové formaci Bangladesh (3 CD) a se sdružením Blues Session.

Hostoval na desítkách alb ( D.Ursiny, Jazz Q, Wanastovi Vjecy, Pražský výběr, Žlutý pes, YoYo Band, L.Pospíšil, I. Hlas, Druhá tráva, Tadeusz Nalepa, Tichá dohoda atd.), podílel se jako hráč i autor na hudbě k filmům a divadelním představením.